Alpy. Budí pozornost každého milovníka hor. Drsné, nesmlouvavé, divoké. Krásné. Na konci dubna jsme s kamarády vyrazili na trek z Trenta k jezeru Lago di Garda v jihozápadních Dolomitech, v takzvaných Vicentýnských Alpách. V horách jsme strávili 4 dny. Pro mě byl náročný kvůli dlouhým sestupům přes 1000 výškových metrů denně i kvůli zasněženým polím, kdy jsem se s každým třetím došlápnutím probořil až po stehna do sněhu. I přesto byl nezapomenutelný.
Monte Cornetto
Do Trenta přijel autobus v pět hodin ráno. Pršelo. Rovnou jsme zabalili batohy do pláštěnek, sebe do bund, roztáhli trekové hole a vyrazili na první stoupání na hřeben Cornetta do dvou tisíc metrů nad mořem. I když jsme šli ve tmě a v dešti, byla to docela úleva po jedenácti hodinách v autobuse.
Stoupání na hřeben Monte Cornetto. Po dešti už se dalo fotit. (cca 1000 m.n.m.)
Na hřebeni jsme byli asi v 9 hodin ráno a pokračovali směrem k vrcholku Dos de la Cros (1581 m.n.m.). Cesta vedla dál po úpatí hory zvané Palon (2098 m.n.m.). Při stoupání k vrcholu Cornetta nás potkala nemilá situace. V prudkém svahu, v metr hlubokém nafoukaném sněhu, jsme museli projít okolo skály po vrstevnici. Báli jsme se, že se to s námi utrhne a svezeme se v lavině. Dvacet metrů jsme šli patnáct minut se smrtí v očích. Povedlo se. Travers jsme překonali.
Vrchol Monte Cornetta (2178 m.n.m.) nás přivítal silným větrem a nulovou viditelností. Byl celý v mraku. Nebylo vidět, kde se kopec svažuje dolů. Sníh a mrak okolo nás splývali v jednolitou šeď. Moc nechybělo k tomu, utábořit se na vrcholu a počkat do rána. Po domluvě jsme zariskovali a opatrným našlapováním sešli do 1660 m.n.m., kde jsme v bezpečí strávili noc.
Před námi vrchol Monte Cornetto v mraku.
Monte Stivo
Druhý den začal s výhledem na okolní krajinu. Na obzoru se rýsovaly vrcholky Dolomit. Pokračovali jsme po hřebeni přes vrchol Palon (1913 m.n.m.) a Cima Alta (1915 m.n.m.) na Monte Stivo (2054 m.n.m.). Z vrcholu bylo vidět do širokého okolí a ukázalo se nám i jezero Lago di Garda (70 m.n.m.).
Monte Cornetto je už za námi. Stále v mraku.
Ráno se nám otevřely hezké výhledy.
Monte Stivo před námi. Foceno z vrcholu Cima Alta.
Z Monte Stivo jsme poprvé spatřili Lago di Garda.
Lago di Garda
Noc jsme strávili v 840 m.n.m. a pokračovali mezi vinicemi v sestupu do města Torbole. Čím níž cesta vedla, tím víc vypadala jako prales. Je zajímavostí, že v této oblasti je subtropické mikroklima – vinice se proměnily na olivové háje, borovice na palmy a kleč na mandarinky.
Včerejší zahájení sestupu z Monte Stivo o skoro 1200 výškových metrů už se začínalo podepisovat na mém koleni. Tento sestup k jezeru tomu moc nepřidal. Byl jsem rád, když jsme si dole dali malou pauzu a pak vyrazili opět do kopce. Cestou nás chytla silná bouřka s kroupami. Když se přehnala, otevřely se neskutečné výhledy. Přespali jsme v 1500 m.n.m.
Od místa spaní směrem k jezeru
Ráz krajiny se proměnil v džungli.
Lago di Garda
Opět stoupáme a žene se na nás bouřka.
Po bouři se otevřely přenádherné výhledy. Konečně.
Monte Altissimo di Nago
Ráno nás probudilo krásné počasí. Díky němu nás čekaly pohledy na dechberoucí panoramata. Pokračovali jsme dál do kopce až na Monte Altissimo (2079 m.n.m.). Vrchol hory je rozlehlý s nádherným výhledem do okolí. Při sestupu do sedla jsme na stráni potkali celé stádo kamzíků.
Cílem dne bylo zdolat hřeben pěti dvoutisícovek Cima delle Pozzette (2132 m.n.m.), Cima Longino (2179 m.n.m.), Monte Baldo (2218 m.n.m.), Punta Pettorina (2192 m.n.m.) a Cima Telegrafo (2200 m.n.m.). Bohužel jsme se kvůli sněhu a zrádnému terénu nedostali ani na tu první. Místo zbytečného riskování jsme to otočili a sestoupili do 970 m.n.m směrem k městu Avio.
Při výstupu na Monte Altissimo jsou vidět vrcholy z prvního a druhého dne.
Krásné počasí zaručilo krásné výhledy.
Lago di Garda a Alpy.
Stádo kamzíku se páslo na hřebeni Monte Altissima.
Lago di Garda s dvoutisícovkami.
Město Avio a Trento
Poslední den nás brzy ráno překvapila bouřka s kroupami. Jen ve žďáráku 
to nebylo to pravý ořechový, ale nějak jsem to přečkal. Po bouřce bylo všechno bílé a mokré. Čekalo nás posledních 8 kilometrů a přes 800 výškových metrů dolů do městečka Avio. Odtud nám jel vlak do Trenta. V Trentu jsme museli počkat na autobus do Prahy. Ten však jel až pozdě večer, tak jsme jako odměnu měli celý den na ochutnávání místního piva v tuplácích.
Město Avio
Fontana del Nettuno v Trentu
Palon – okolo něj jsme šli první den (2098 m.n.m.)
Monument to Dante in Trento
Celá trasa měří 88 km a tyčí se na ní 3 hlavní vrcholy – Monte Cornetto, Stivo a Altissimo. Alpy nás zkoušely, testovaly, co vydržíme a my jsme obstáli. Osobně jsem za tento trek moc rád, protože jsem zjistil, kde mám svoje limity.
Jako bonus přidávám na závěr trentská kachňátka 🙂
0 komentářů