Úplatky, korupce… V našich zeměpisných končinách se s nimi většina z nás setká jen v televizi. Při cestování je to ale často jinak a je třeba se přizpůsobit.
Úplatky při cestování
Provozovali byste živnost načerno s tím, že když přijde inspekce, pozvete je večer na skleničku a vyřešíte to? Nabídli byste policistovi bankovku místo vyplnění pokutového lístku? A co když jste se nedopustili žádného přestupku, ale budete stejně muset zaplatit, protože jinak dál nepojedete?
Jako začínajícího cestovatele mě tyhle situace děsily. Dnes to sice pořád nepovažuji za ideální, ale na leccos už jsem si zvykla. A někdy je to pro mě dokonce i uklidňujicí. Vím totiž, že tak dokážu uniknout z nepříjemných situací nebo se třeba dostat někam, kam to běžně nejde. Navíc se obvykle jedná o země, kde drobný úplatek Evropana finančně nezruinuje.
Základní pravidlo: nemít peníze pohromadě
Nikdy nemít všechny peníze pohromadě a v používané peněžence mít vždy jen co nejmenší hotovost, ideálně předpokládaný rozpočet pouze na jeden den a zbytek schovat. To je základní pravidlo, které vás ochrání jak před kapsáři, tak před zkorumpovanými úředníky. Ti ke zlodějům vlastně vůbec nemají daleko a často určí cenu právě podle toho, co u sebe zrovna máte.
Především v zemích, kde většina transakcí probíhá v hotovosti a bankomaty jsou od sebe často hodně daleko a je tedy potřeba se zásobit a vozit velkou hotovost s sebou, mívám často i tři oddělená místa. Tohle byl můj systém například v Afghánistánu, kde jsou bankomaty jen v hlavním městě a většina z nich stejně nefunguje se zahraničními kartami, takže jsem u sebe měla blízko k 20 000Kč:
- Měla jsem jednu „denní peněženku“, do které jsem si každý den připravila předpokládaný rozpočet na jídlo, dopravu atd.
- Zbylý velký štos peněz jsem měla rozdělený na dvě části. Část jsem měla ve skryté kapse na břiše pod oblečením, kde jsou peníze chráněné před zloději, zároveň jsou ale dostupné, když přijdou nečekané výdaje a denní peněženka nestačí. Když bylo potřeba sáhnout do této rezervy, dělala jsem to v soukromí, aby nikdo neviděl, kolik peněz tam doopravdy je. Například na záchodě.
- Třetí část peněz jsem měla rozstrkanou na různých místech hluboko v batohu. Mezi oblečením, v balíčku dámských hygienických potřeb atd.
Celníci v Pákistánu
Před pár lety při mé první návštěvě Pákistánu si můj parťák špatně zapamatoval datum konce platnosti svého víza. Zjistil to až na letišti, když se s dva týdny propadlým vízem zasekl na pasové kontrole.
V Evropě by to pravděpodobně znamenalo oficiální proces, černý puntík v rejstříku a samozřejmě pokutu. V Pákistánu jsme se na sebe chvíli vzájemně mračili a pak jeden z celníků zavřel dveře a na rovinu se zeptal, co jim můžeme nabídnout. Ukázali jsme jim peněženku, kde zbývaly poslední neutracené pákistanské rupie v hodnotě asi 100Kč. Očekávali značně víc, ale vzali, co bylo a my pokračovali k letadlu.
Policie v Rusku
Při cestě po ruské části Kavkazu jsme v našem autě z půjčovny omylem projeli vojenskou zónou. Nebyl to jasně označený areál s bránou a plotem, ale rychlostní silnice s malou postranní značkou upozorňující na zákaz vstupu cizinců. V Ruštině a za jízdy jsme ji rozhodně nepřečetli.
Zastavila nás běžně vypadající dopravní hlídka a když viděli naše pasy, ihned nám vysvětlili, že jsme v průšvihu, načež si ihned řekli v přepočtu asi o 1000Kč. Nejdřív jsem si myslela, že je to oficiální pokuta, dokud nám pan policista detailně nevysvětlil, jak přesně mají být peníze složené a schované v pasu a že předání neproběhne na místě, ale za rohem v malé hlídací budově… protože venku jsou kamery. Druhou možností bylo nezaplatit, řešit to oficiální cestou a mezitím si užít čas ve vazbě.
Úředníci v Nepálu
Při vyřizování povolení na treky v Nepálu v chráněné oblasti okolo Annapurny jsme se do kanceláře dostali v pátek odpoledne těsně před koncem zavírací doby. Byl to náš první nepálský permit a ani nás nenapadlo, že budeme potřebovat pasové fotky. Jelikož už nebyl čas jít se někam vyfotit, úředník vytáhl krabici s nevyzvednutými permity a zapomenutými fotkami a řekl, ať si za „drobný příplatek“ vybereme fotku někoho, kdo se nám aspoň trochu podobá. A že kdyby to náhodou později byl problém při kontrole, v přepočtu asi 50Kč to spraví. Problém to nebyl, okolo checkpointu jsme prošli bez povšimnutí.
Dopravní policie v Mexiku
Když policista v Mexiku nemá na svačinu, občas stačí vyhlídnout si cizince a vymyslet si pokutu. Kamarád v autě s americkou značkou vezl přítelkyni na letiště, když je zastavila dopravní policie. Nejdřív je zkusili pokutovat za rychlost, jenže neměli ani měřák ani jakýkoliv záznam, dále zkusili světla, jenže všechna ještě stále svítila. Asi po dvaceti minutách vyjednávání a hledání přestupků, které se nestaly, nakonec policista našel uvolněný nárazník, který označili za bezpečnostní riziko. Bylo lepší zaplatit než si nechat uletět letadlo.
Celníci v Tádžikistánu
Kyrgyzstán a Tádžikistán nejsou zrovna spřátelené země a jejich společná hranice se často otevírá a zavírá podle aktuálního místního napětí a v létě 2021 se situace měnila snad každé dva týdny. Jeden mj kamarád se při jedné ze zmínek o otevření vydal zkusit štěstí. Z Tádžikistánu ho pustili, ale když došel ke Kyrgyzské straně, řekli mu, že je zavřeno. Mezi oběma stranami je přibližně 20km přes hory, musel tedy nejdřív zaplatit kyrgyzským celníkům, aby ho odvezli zpátky na tádžickou stranu. Tam se ale dozvěděl, že zemi už opusti, čímž mu přestalo platit vízum a zpátky už také nemůže a byl tedy uvězněný v zemi nikoho.
Na celnici strávil celou noc, ráno se ho zeptali, kolik s u sebe má peněz. Nechali mu přesně tolik, aby mohl zaplatit za autobus z nejbližší vesnice do nejbližšího města s bankomatem a zbytek si vzali jako „servisní poplatek“ za to, že mu v pase zamazali výstupní razítko a pustili ho zpátky do země.
Policie / místní ČOI ve Vietnamu
Našeho průvodce to ale narozdíl od nás vůbec nevyvedlo z míry. Prý aby byznys dobře šlapal, je potřeba přibližně jednou za dva měsíce vzít místní policejní vedení večer na skleničku. Zároveň si stál za tím, že mají oficiální povolení, jestli tím ale myslel oficiální dokument s razítkem nebo jen tyhle pravidelné policejní dýchánky se asi nikdo nedozví. Každopádně o tři dny později jsme vyrazili znovu, hlídka projela kolem a popřála nám hodně úspěchů.
Úplatků při cestování se není třeba bát, je ale potřeba na ně být připravený. Pokud se vám něco nezdá, vždy si vyžádejte oficiální průkaz, někdy to na vás totiž mohou zkoušet i běžní místní. Hodně štěstí na cestách!
0 komentářů