Přirovnání sice totálně mimo, ale slyšeli jste někdy mluvit horolezce vracejícího se ze svého x-tého summitu? Pro mě jsou tihle borci studnicí inspirace. Nejen kvůli výkonům, ale ještě víc proto, jak to mají srovnaný v hlavě. Na dotazy proč a co jim to dává, je odpověď často laděná stylem, že se tam cítí osvobození od všeho nedůležitého. Poznávají sami sebe, své tělo, svou hlavu, své potřeby a věci zásadní pro přežití, kdežto všechny povrchní a nedůležitý starosti civilizovaného světa nechávají dole.
Takový osvobození, sebepoznání a myšlenky lze naštěstí zažívat i v našich nadmořských výškách. Krapet míň intenzivně, ale díky bohu za to. Nemůžeme se všichni nacpat do Himalájí, vždyť Everest se svými frontami by mohl vyprávět, že jo. Podobný stavy se člověku v hlavě honí, když se vydá na dlouhý trek, nízkonákladově cestuje po světě nebo třeba běží ultra. Cest k poznání sám sebe skrze vystupování z komfortní zóny je nespočet.
Další člověk, další rozměr
Navíc to nemusí být jenom o poznávání sebe sama. Páru před svatbou může dokonce i psycholog poradit, ať si okusí vystoupit z komfortu společně, vydat se na cesty nebo na vytrvalostní závod. Ať vzájemně poznáte, jak ten druhý reaguje ve vypjatých situacích, když toho má plný kecky. Buď vás to stmelí, nebo si ušetříte hromadu papírování s rozvodem, neboť vypjatými situacemi život šetřit nebude, co si budeme povídat.
Pustil jsem se do vícedenních miminních přespolních běhů, nazývám je „ultrastroller running“, česky ultraběh s kočárem. Vůbec mě tenkrát vůbec nenapadlo, jaký to může mít dopad na můj vztah se synem. Ono to sebe- a vzájemný poznávání neplatí jen mezi dospěláky. Pokud chcete vytvořit intenzivní pouto mezi vámi a potomkem, vyražte s ním sami do divočiny. Jako bonus se toho taky hodně dozvíte. Hodně o něm, hodně o sobě. Z mé zkušenosti ještě víc než když se vydáte na stejnou ba i náročnější cestu bez prcka. Je to nová dimenze sebepoznání. Najednou to není jen o vás. Vaše primární potřeby se stanou druhořadými. Limity, který jste o sobě znali, o svým těle, o své hlavě, jsou tytam. Zjistíte, že zvládnete fungovat na zlomek tekutin, potravy, spánku, všeho. Najednou je to i o tom pacholkovi, na kterého nic nesvalíte, nechybujete jen za sebe, ale i za něj.
Ve finále si svou zónu jednoznačně rozšíříte. Ono kam se hrabou stresový situace z denního městského života jako nákupy s regály rozebírajícím pacholkem na přebalování uprostřed štěrkový pěšiny hluboko v lese za doprovodu srny plašícího řevu prchajícího mlíkožrouta nabalujícího na sebe hlínu a jehličí, když vám za zády funí divoká svině (se fakt stalo).
V projektu jenohlave a audioblogu Vzkazy mámě se dozvíte pár rad a fíglů jak na ultrastroller running nebo mimi-hiking. Dobrý je rozhodně začít výbavou, o tom žádná.
Dopravní prostředky
Kočár
Chcete-li se s potomkem pohybovat rychle, je kvalitní povoz základ. My zvolili imageovku Thule Urban Glide 2. Kdybych věděl, že s ním budu vyvádět až takový skopičiny, vyškrtnul bych „Urban“ a odemykací přední otočný kolo a vzal čistě běžeckou verzi Glide 2. V době vybírání byla holt větší priorita, aby s ním byla žena schopná vystoupit z autobusu a tramvaje.
Kočárek je velký téma na vlastní článek. Ten náš má za necelý rok nalítáno cca 2000 km. Z toho půlku v těžkým terénu a z té půlky cca ještě půlku extra heavy naložen. Tak akorát pro zjištění, že víc než design tě zajímá, jestli má velký náklaďák, zda ho lze ověsit karimatkami apod. A jestli je i pak schopen se rozjet a urazit těch 50 km za den. Cyklovozíkovou alternativu jsem zatím nezvolil, i když na ní dřív nebo později s narůstající váhou syna dojde. Ale dokud to jde, valíme s Glidem. Prostě mě baví – víc až v chystaný recenzi.
Mimo kočár
Aby prcek netrávil zbytečně moc času sezením v kočáru, nechávám / nechával jsem ho (dle věku) chvílemi vyplazit, vylézt, vyběhat. Pro ty zbylý chvíle a situace mám s sebou ještě nosítko Tula. Obdobně pořízený dřív než se zrodil projekt o týrání mimina v lese. Váhu jsme neřešili, na trhu bude určitě spousta lehčích variant. Tuhle odlehčovací a ladící výzvu si nechávám za úkol s příštím potomkem.
Ubytování
Spací výbavu jsem kdysi ladil primárně pro sebe na svou měsíční sólo výpravu, takže s plus jedničkou jsem nikterak nepočítal. Syn je naštěstí váhy muší a objemu nepatrného, zatím ho zvládám přibalit bez zásadních úprav single-player výbavy.
Vnitřní stan
Začnu vnitřním stanem. Sám bych to dal bez něj, ale s přes noc rotujícím a do všech stran kulícím se prckem si na to netroufnu. Účel vnitřního meshe je tak vedle izolace od nežádoucího hmyzu v našich tělesných otvorech především zabránění synovi v nočním střemhlavém odkulu ze stráně. MSR Thru-hiker Mesh house 1 má zároveň podlážku s minimálním vodním sloupcem, takže footprint nebo Tyvek neberu, ačkoli bych asi měl.
Konstrukce
Při sólo dobrodružství stavím stan pomocí trailových holí Leki Micro Trail Pro. Mám je primárně na dlouhé běhy a závody, tam si na ně nenechám sáhnout. Dlouho jsem jim odolával se slovy: „se přece neběhá s hůlkama!“ Jednou jsem zkusil a do hor už bych bez nich nevyběhl. Svým Lekinám vytknu jen jedinou věc – na stavění stanu či přístřešku není jejich pevná délka úplně ideální. Jsou přeci jen vyladěný na ten běh. K mým 186 cm pasují hole metr třicet, jenže pro většinu stanů a přístřešků se doporučuje výška 120 nebo 125 cm. Není to tak markantní rozdíl, jde to, ale dře to.
Pro tyhle účely se nabízejí spíš mezi ultralight-hikery oblíbený teleskopický Fizany. V akci s miminem mě hole netrápí. Mám odladěnou odlehčovací kombinaci, která dělá mému gramy odebírajícímu egu velkou radost. Přístřešek stavím pomocí madla kočáru.
Vrchní stan
Místo vrchního stanu či tarpu používám Pončo-tarp od Jurka. Pro miminí dobrodrůžo však povětšinou vyhlížím pohodičkový počasí, takže do budoucna stále víc a víc zvažuji Sea to Summit Ultra-Sil nano Tarp-Poncho . Plachtu napínám pomocí pár titanových kolíků z Číny a k nim třeba tahle šňůra.
Když jsme u těch pláštěnek. Táhnu s sebou většinou i ohavně velkou a těžkou igelitku na kočár přímo od Thule. V dešti po nasazení se brutálně mlží, syn ji nesnáší, ale na ten kočár pasuje. A když dojde na spaní, naházím pod ni do drandidla vše, co se nevejde do stanu, aby to po ránu nebylo od rosy a jinovatky.
Spaní
Karimatka
Karimatka se do stanu vejde pouze jedna. Nicméně se na jednu karimatku nevejdeme oba. Tady jednoznačně vítězí synův komfort nad mým. Naše rolovací pěnová Thermarestka tak slouží především jemu a mně doslova jen na půl. Pod zbylou půlku zad si nahrnu své a miminí oblečení.
Pro mě nejtraumatičtější položku výbavy se chystám upravit přechodem na skládací sestru Therm-a-Rest Z-Lite. Na tu už si brousím nůžky a odmotávám izolepu. Stane se totiž pokusným králíkem v experimentu „něco na způsob Tetrisu“. Plán je jasný: základ ošmikat na velikost batolecí postavy, přičemž zbytek poslouží k zvýšení mého zanedbaného spacího pohodlí. Jestli dosáhnu kýženého výsledku, se teprve uvidí.
Ořezaná skládací karimatka má víc než jen spací použití. Hodí se mít ji po ruce jako přebalovací podložku. Na rozdíl od té rolovací vám do sebe nezavine potomka a můžete ji občas použít i vy jako podsedák při plazících baby pauzách.
Spacák
Pro sebe mám starý hadrák Boll Light. Je mi v něm zima, nikdy nebude tolik „light“, jako by byl z peří. Holt bylo zásadnější obalit peřím prvně to naše škvrně. K první iterakci se dostal neřád péřový spací pytel Sir Joseph Kiki Down 85. Pak přišla zima a bylo potřeba vybavit ho na drsnější podmínky. Momentálně testujeme Cumulus Junior.
Dětské spací problémy
Už jsem psal, jak můj syn celou noc v pelechu divočí. Je jedno, jestli v postýlce, u mámy pod peřinou anebo se mnou ve stanu. Šoupe se sem tam, rotuje kolem hlavní osy i kolem všech vedlejších. Kdybych mu na noc nasadil na ruku sporttrekr, suverénně bude mít větší objemy kilometrů než tatík za celý víkend. Po pár zkušenostech namísto roviny pro stavění přístřešku vyhledávám mírný svah. Položím ho do něj hlavou vzhůru a využívám gravitaci v prospěch svůj a svého psychického zdraví, protože mu to částečně brání ve vycestovávání ze spacáku. Naopak se do něj v průběhu noci zapouští víc a víc.
Jo a ještě jedna věc. Když je pacholek aspoň trochu při vědomí, nesnese jakékoli přikrytí, zamotání do spacáku už teprve ne. Vždy musím počkat, než zabere a až pak rozkopaný pelech transformuji v mumii. Ve větší zimě je to problém. Naštěstí jsem narazil na alternativu – péřovou kombinézu. Na trhu jich není moc s peřím, jež by nám dopřálo klidný spánek i ve sněhu. Po dlouhém pátrání a laborování jsem vybral Patagonia Infant Hi-loft Down Bunting. V té si může putovat noclehárnou dle libosti. Spaní v zimě a sněhu je ale zcela jiný příběh a jiný gearlist na jindy.
Bagáž
Nechal jsem si od Matěje Ševce, borce, co za 33 dní obklusal naši vlast, poradit výbornou běžeckou vestu. Při tom objemu je to spíš batoh Raidlight Responsive 25L. Na nic lehčího a zároveň přijatelně pohodlného při vnitřním objemu nad 20 litrů jsem jaktěživ nenarazil. Při běhu, plně naložen, pěkně drží na místě. Má spoustu kapes, upínací pásky a systém na obepnutí hrudi. V základní výbavě vám ji pošlou dokonce se dvěma 600 ml soft-flaškami. Vypadá to, že už ji frantíci přestali vyrábět, avšak její nástupce Revolutiv 24L působí nadějně.
Pro organizaci hromady plen, mastiček a krémíků na dětskou prdýlku, náhradního baby oblečení atd. využívám superlehký a praktický dry-sacky Sea-to-summit Ultra-Sil Nano Dry Sack .
No a co se nevleze do báglu je ve velkým náklaďáku pod kočárem, jak už jsem zmiňoval.
Oblečení
Pro mě
V rámci minimalizace si neberu nic než to, v čem běžím a péřovku Sir Joseph. Dostal jsem ji od ženy, je to talisman, co mě vytáhle ze štychu, jakmile mi ve spacáku začne být zima. Což je vlastně po všech delších bězích, kdy se mi do těla okamžitě zakousne zimnice a klepu se až do rána. Trochu váhy bych ubral přechodem na MontBell, ale ten by nebyl od mojí Petry. Někdy přibalím náhradní spodní vrstvu, protože je fajn nespat v propocených, ulepených a páchnoucích věcech.
Pro prcka
Náhradní oblečení pro syna je jiná kapitola. Tady by asi líp vypověděla, kolik čeho, co a jak, má žena. Odladili jsme spolu ideální počet bodýček, kaťat a ponožek. Ten proces by si měl asi každý projít sám. Na jedné straně je váha, na druhé stres matky, že bude potomek v zimě, v mokru, v nedostatku bavlny a vlny.
My to nakonec stabilizovali v jedné spací variantě a po jednom body na den. Při mnohodenní akci, o který zatím stále jen sním, bych to tlačil k jednomu bodýčku na dva dny plus to, v čem prcek vyráží. Při balení na tři dny nám to tedy dá tři rezervní mimi-hadříky, jedno pyžamo, troje rezervní kaťata, mikiny stačí dvě, aspoň 4x náhradní fusky a teplejší bundu. Sice jsou ty věci relativně prťavý a „nic to neváží“, ale v tom množství se to nasčítá. Nicméně pořád je ještě co ubírat, vždy se vracíme s částečně netknutou garderobou. Beru to trochu jako daň za ty nervy, které mámě působíme.
Pleny
Plen bereme 7 ks na den. Realita je průměrně pět kousků denně. Při balení na tři dny je to fakt nálož a nežádoucí hmota v báglu. Co potom, když v několika z nich dříme voňavá nadílka a do nejbližší vesnice a k odpadkovému koši to máte půl dne cesty. Jednoznačně výborná motivace učit děcko na nočník.
Boty
Běžecký kecky ať si každý odladí podle gusta a došlapu. Mně vyhovují Inov-8 Terraultra G 260. G jakože nějaká super grafénová vrstva na podrážce, má to míň klouzat či co. Zdali to funguje, netuším. Mě zajímal nulový drop, že jsou půl terén/půl silnice a dostatečně široký na mé ploutve. Doposud jsem nezažil kombinaci takového prostoru v přední části boty s těsně, avšak pohodlně chycenou patou.
Mají nakmitáno něco přes 2500 km, víc asfalt a zpevněnky, kudy ještě projede kočár a stále jakž takž drží pohromadě. Podrážka začíná mizet před očima, ale nějak se mi z nich nechce. Abych je úplně nepřechválil, možná ten prostor vpředu je až moc. Po zdolání PVLH24 mi od zakopávání slezly nehty na obou palcích a na ukazováčcích to dle fialového zbarvení stále ještě hrozí, soudě dle fialového zbarvení. Možná jen neumím běhat offroad mimo stezky, kdo ví?
Tobajz má jedny šmajdavky na nohách a druhý ťapáky do rezervy. Při první příležitosti si totiž jako každý pulec rád pošouní v kalužích.
Vaření - nevaření
Tady raději moc mouder rozdávat nebudu, jsem stále ve fázi ladění. Já jen můžu poradit, že když si z Číny objednáte ten totálně nejlehčí vařič na světě, je fajn si i ověřit jeho funkčnost, než s ním vyrazíte ven. Teď myslím víc než jen nainstalovat a zapálit jako já. Opravdu ověřit, zda jste schopni si na něm uvařit třeba kaši nebo jestli se po chvíli jeho komponenty vlivem tepelný dilatace neroztáhnou natolik, že absolutně ztratí schopnost dávkovat plyn z kartuše. Tedy co se táboráku týče, není radno stavět hmotnost nad použitelnost a bezpečnost. Obzvlášť když putujete s prckem. Po přečetní testu a poradě se Štěpánem z Pod 7 kilo volím pro další nocování venku raději Robens.
Jídlo a pití
Jídlo
Snažil jsem se naznačit v úvodu, že miminí nákupy v drogérce pro mě byly trauma. Následkem toho jsem na první přeběh s miminem opravdu vyrážel se skleničkami zavařeného baby žrasa. Objev století pro mě teda byl, když jsem našel kapsičky s plnohodnotným jídlem pro kojence či batole, ve kterých jsem standardně vídal jen přesnídávky. Říkám jim miminí Adventure Menu!
Já se držím na pár sušenkách, zbytcích po prckovi, hospodách a zásobách tuku, které se snažím před výběhem zodpovědně nasbírat.
Voda
Dřív jsem běhal se třemi Nalgenkami kojenecké vody. Já býval schopný, když na to přišlo, v nouzi vypít vodu z kaluže. Jenže prckovi se všechno teprve vyvíjí a je zbytečný ho zatěžovat přebytkem minerálů. A jsem i raději, když si na všelijaký bakterie vytvoří odolnost o něěkdy jindy, kdy to neskončí cváláním s hysterákem x desítek kilometrů k záchraně. Po pár divokých střevních zkušenostech z treku v Jižní Americe jsem změnil přístup i k tomuto svému pití z libovolného zdroje. Nicméně smrádě poporostlo, kojeneckou vodu k mému nadšení opouštíme a v nadcházející sezóně ultraběhů s kočárem plným mimina zkusíme filtrovat a nahradit super heavy flašky něčím lehčím.
Elektro
Mobil
Nic extra neobvyklého netáhnu. Fotím mobilem, takovým zděděným otloukánkem. Na ten i nahrávám vzkazy pro mámu. Ty samý, který pak stříhám do audioblogu. Vypisování se ve zprávách je ztráta ideálních kilometrohltacích chvilek. Občas si teda zavoláme, jenže naše Petruška má ve zvyku nezvedat telefon, proto jsou audio nahrávky geniální volba. Zkoušel jsem běžet s obyč klopovým mikrákem, ovšem zvýšení kvality zvuku přineslo i pakárnu s vymotáváním a odpojováním se z kabelu, takže ne-e.
Hodinky a GPS
Druhá zásadní věc jsou hodinky. Šly by i nějaký bez „manažerskýho looku“ jako mé Garmin Fenix 5. Pro mě je zásadní GPS navigace a dlouhá výdrž baterky. Příprava trasy je trauma na dlouhý povídání. Vyžaduje to hodně plánování, načítání terénu a typu cest, vrstevnic atd. Člověk potřebuje držet plánovaný tempo a nebloudit, aby stihnul otevřenou hospodu s hřištěm po prckově probuzení na prolezení.
Taky jsem zjistil, že neumím vyrazit tak nějak na pohodu. Potřebuju jasný cíl, čeho chci dosáhnout, aby mi ten výlet, jehož cílem je hrábnout si a vystoupit z komfortu, dával smysl. Na to všechno mi dobře funguje trasa a zbývající vzdálenost v hodinkách.
Powerbanka
Napájím to malou powerbankou, co jsem kdysi dostal v práci jako merch. Nemám tucha, jakou má kapacitu, nabiju z ní mobil sotva jednou, hodinky víckrát. Na víkendovou akci to zatím stačí. Na chystaný delší běhy to vidím třeba na Nitecore.
Čelovka
Čelovku mám nějakou obyč Tikku od Petzla. Si člověk říká, že s prckem stejně nebude putovat po tmě, že to je jen, kdyby náhodou. No nakonec našla využití až až. Stan z pravidla stavíme po tmě, protože plánování a time-management je i tam venku s prckem záhul úplně stejně, jako v civilizaci. Kdo děti má, jistě chápe. Večerní a noční míchání mlíka a přebalování bez světla taky nedáte, že jo. Nehledě na to, že Tobek zbožňuje světýlka. Až budu chtít hrotit gramy i v tomhle, zkusím třeba Petzl BINDI, teď to ale není priorita, mnohem větší hmoty k redukci vidím v jiných částech výbavy.
