Úplně tou nejdůležitější částí hikerského gearu jsou podle mě boty, které dost často rozhodují o tom, jestli vás to bude bavit, nebo bolet. Za poslední 4 roky, co se věnuji dlouhým trailům, jsem si v rámci výběru bot prošel značným vývojem. Prochodil jsem celkem 12 párů bot. Nyní mám třináctý a cítím, že jsem se s obuví konečně dostal do uspokojivé fáze vývoje. Chodí se mi příjemně, nemám puchýře a dokážu si užívat doslova každý krok. Velkou zásluhu na tomto příjemném pocitu při chůzi mají boty značky Altra, konkrétně model Lone Peak. Tímto bych se s vámi chtěl podělit o moje zkušenosti s botami a nastínit, co mi vyhovuje.

Moje začátky v nepromokavých botách

Začal jsem asi jako každý člověk, který poprvé vyráží na dlouhou túru do hor. Myslel jsem si, že je potřeba mít hlavně nepromokavé pohorky a zpevněný kotník. Ve vysokým tempu jsem si v pohorkách od Salomonu akorát zničil achilovky, a když mi pak stejnak promokly, tak jsem je už pořádně nevysušil. Přešel jsem na nízké trekové boty s goretexem, abych ulevil achilovkám, mohl jít rychleji a stále měl nějakou relativně nepromokavou botu.

Od goretexových trekovek k běžeckým trailovým botám

Na dalším trailu jsem ale zjistil, že při velké náloži kilometrů několik dnů za sebou, se chodidlo nestíhá v goretexových botách dostatečně odvětrávat. V botě jsem si i v merino ponožkách neustále vytvářel saunu, následně pak přišly puchýře a otlačeniny. Nedostatečně prodyšný goretex jsem v ten moment nechtěl ani vidět a definitivně jsem přešel na běžecké trailové boty bez membrány. Tento typ bot sice v mokru hned promokne, ale na druhou stranu se velmi rychle vysuší. To je pro dlouhodobou chůzi mnohem důležitější. V této fázi jsem pak mohl chodit větší a větší denní porce kilometrů, kde následně vyvstal další problém.

Chodidlo se mi na opravdu dlouhém trailu zvětšilo, boty mi byly malé, úzké a zničil jsem si nehty. V této fázi jsem už pak věděl, co potřebuji, a objevil jsem boty od americký značky Altra, konkrétně model Lone Peak 4.5.

Hlavně správná (větší) velikost

V této botě to bylo od první chvíle, jak chodit na obláčku. Byla to měkká prodyšná bota s extrémně širokou špičku. Není v životě moc lepších pocitů než pocit svobody, a v botách to platí dvojnásob. Tak jsem si rovnou koupil o 1,5 čísla větší a za 3 měsíce jsem zrušil dvoje. Nic moc výdrž, řekl jsem si. Navíc mi přišlo, že na nakloněných trailech v té botě trošku plavu. Na dalším dlouhém trailu jsem si pořídil Speedgoat 4 od Hoka One One.

V těchto hodně tlumených běžeckých botách se podle mě dají chodit neskutečné porce kilometrů a chodidlo mě nebolelo ani po čtyřiceti kilometrech za den. Po tisíci kilometrech se ale pěnová mezipodešev pod patou dost prošlapala, tak jsem měl pak pocit, že chodím do kopce i po rovině. Nevýhodou může být u tohoto typu tlumení i fakt, že nejste tolik v kontaktu s povrchem, po kterém šlapete. To je ale dost individuální.

Test letošních favoritů – Altra Lone Peak 5

V současné době mám na nohách zase Altry, letošní model Altra Lone Peak 5, který jsem pořádně otestoval na několika dlouhých trecích, a celkem mi jeden pár těchto bot vydržel na 1200 km ostrým horským terénem.

Oproti loňskému modelu 4.5 je bota ve špici lehce užší (což je dobře, chodidlo mi v ní neplave), má tužší mezipodešev, pevnější špičku, a hlavně odolnější svršek. Všechny dobré vlastnosti z modelu 4.5 se zachovaly a ty špatné se eliminovaly. Vypadá to, že za oceánem dají na zpětnou vazbu a snaží se tento model neustále vychytávat. Tyto boty nosím zejména proto, že jsou extrémně pohodlné, což vyplývá z toho, že jsou velmi měkké a prostorné.

S čím je však u těchto bot potřeba počítat je fakt, že nejsou nesmrtelné. Jak mezipodešev, tak svrchní látka, se v místě ohybu přirozeně časem opotřebuje. Dle mých zkušeností se mezipodešev prošlapala cca po 600 km chůze terénem. Toto ovšem neznamená, že by se v botě poté nedalo pohodlně chodit, jen je třeba se připravit na to, že zejména došlapy na ostré kameny budete cítit o něco více. Co se týká svršku, tam se odolnost modelu Lone Peak 5 oproti předchozímu modelu Lone Peak 4.5 zvýšila. Mně osobně se začaly vytvářet trhliny v místě ohybu svršku na cca 700. kilometru od začátku používání.

Jak prodloužit životnost bot?

Problémy s trhajícím svrškem jsem ale řešil hned a s pomocí lepidla na opravu bot Aquasure +SR, jsem problém podchytil hned v zárodku a nedošlo tak k trhnutí materiálu po celé šířce ohybu. Co mě na modelu Lone Peak 5 příjemně překvapilo je životnost podrážky, která i po 1200 km vypadá velice dobře. A kdyby vydržel svršek, daly by se boty využívat ještě déle.

Ponožky, nepromokavé ponožky a návleky

Při dlouhodobé chůzi na trailu nezapomínejte ještě na jednu důležitou věc, na ponožky. Ani superkvalitní bota nebude dobře sloužit bez vhodných ponožek. Možná se to nezdá, ale ponožky udělají spoustu práce. Chrání chodidlo, zahřívají a především odvádí pot. Doporučuji na ponožkách nešetřit, vybrat si nějaké kvalitní s merino vlnou a třeba i na botách nosit návleky, aby vám nechtěný nepořádek nenapadal do boty. Zvýší to životnost ponožek a vnitřku bot. Já osobně jsem si oblíbil prstové ponožky od značky Injinji. V kombinaci s návleky a nepromokavými ponožkami si v Altrách přijdu na své na jakémkoli terénu a za jakéhokoli počasí.

Není důležité mít nepromokavou botu, je důležité cítit při chůzi svobodu (podle modelu tak o cca 1 až 1,5 čísla větší botu než obvykle), nemít puchýře a otlačeniny a zničené nehty, které si pak musíte odtrhávat. Pokud si myslíte, že vám je bota na trail široká a velká, tak není. Neméně důležité je také nohy pravidelně větrat, ponožky střídat a sušit. Jo a pokud nechcete, aby vám ve studených měsících v roce byla v mokrých botách zima, doporučuji nepromokavé ponožky.

Pokud by vás tematika výběru bot na treky do hor zajímala podrobněji, Viktorka z Pod 7 kilo vytvořila video, kde vše přehledně shrnuje.

Ať to šlape!

Kuboj


Jakub Šolc

Kuba je nadšený fyzický geograf, milovník hor, vodních toků a ultralehké výbavy, ale také cestovatel zaměřený na horský trekking a dálkové traily. Již od roku 2017, kdy sám přešel švédský trail Kungsleden, aby si ověřil známý výrok “Happiness is only real when shared”, se pravidelně vydává na dlouhé přechody hor a píše blog www.kubojovycesty.cz. Během léta 2019 absolvoval sólo cestu španělskými Pyrenejemi od Atlantiku ke Středozemnímu moři po trailu GR 11. Právě v Pyrenejích si Kuba sám sobě slíbil, že chce následující léto jít ještě něco delšího a bláznivějšího, a tak se loňské léto vydal na další, ještě delší cestu, na 1600 km dlouhý přechod Balkánu po trailu Via Dinarica. Nedlouho po absolvování tohoto trailu se začal věnovat testování ultralehkého vybavení na cesty pro obchod Pod 7 kilo. Jeho posledním cestovatelským počinem je přechod francouzských Alp po trailu GR 5. O svých cestách rád vypráví a dělá cestovatelské přednášky.

0 komentářů

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *