Dali jsme dohromady pár tipů, co je dobré vědět než se vydáte na GPT (přechod Patagonie) a doporučení, které bychom sami rádi věděli než jsme vyrazili.
O tom, co všechno obnáší příprava na takový trail, se můžete dočíst v našem druhém článku „The Greater Patagonian Trail – přípravy na 3000km přechod Patagonie„.
Trvalo to téměř o měsíc déle, než jsme plánovali, a bylo to hezčí, než jsme si vůbec dokázali představit. Celkem 154 dní, 3000+ km, 4 páry bot a náš první thru-hike je úspěšně za námi. No a protože to bylo bezpochyby to největší dobrodružství našich životů (alespoň prozatím), rozhodně si nechceme všechny ty zážitky a zkušenosti nechat pro sebe.
1) Do jaké části Patagonie (GPT) se vydat?
Pokud je vaším snem dlouhý, neznačený, svým způsobem neoficiální, často dost náročný, ale především neuvěřitelně krásný trail bez lidí, GPT přes jihoamerické Andy je ta správná volba. První a základní rozhodnutí je, na kterou jeho část vyrazit. Některé úseky jsou obecně populárnější, některé s možností častějšího dozásobení a některé absolutně odříznuté od civilizace. Které jsou podle nás ty nej?
Main Route
Nejlepší je samozřejmě all-in! Pokud má někdo z vás volných 5 měsíců a chce vidět všechno, Main Route je ideální volbou. Označuje se tak hlavní trasa rozdělující se na sekce 1 – 40 a je to zároveň původní varianta tohoto treku. První sekce začíná na předměstí města Santiago de Chile, poslední sekce končí v argentinské části Patagonie u vesničky El Chaltén.
(Když jsme v roce 2022 vybírali trasu my, nadšení z Main Route GPT se ještě mnohonásobně zvýšilo, když jsme zjistili, že ji do té doby v jedné sezóně podle dostupných informací zatím nikdo jiný neprošel.)
Trasu můžete jít ze severu na jih (tzv. SOBO varianta) nebo naopak. Nám přijde lepší první možnost a to hlavně kvůli počasí. Cesta směrem na sever by také nejspíš byla komplikovanější kvůli pár permitům, omezené přístupnosti na některá místa nebo riziku požárů v centrální část Chile později v sezóně. Kromě toho nám celkově přišlo motivující jít směrem k Patagonii a těšit se na její hlavní sybol Mt Fitz Roy, jehož slavné panorama používá značka Patagonia ve svém logu.
Southern Route
Pro ještě dobrodružnější povahy může být alternativou i tzv. Jižní trasa (Southern Route), kterou jsme my sami nešli, ale z toho, co víme, je to z velké části ještě odlehlejší a méně objevená část Patagonie. Prochází např. kolem NP Torres Del Paine, nejjižněji položeného města Puntas Arenas, až do Ohňové země (Tierra Del Fuego), kam byla trasa prodloužena v posledních letech. S čím nemáme zkušenost jsou taky packraftingové trasy, které jsou buď kombinované s těmi pro hikery, a příležitostně využívají řeky nebo jezera, nebo jsou vyloženě oddělené. V takovém případě jsou sekce odlišeny písmenem P a H pro packraftingové, resp. hikingové trasy.
Čím jižněji, tím "hezčeji"?
To, že atraktivita trailu a okolní krajiny roste s postupem na jih, je obecně rozšířený názor, který ale sdílíme jen částečně. Na jihu trail sice vede známými národními parky Los Glaciares, Torres Del Paine a pár dalšími místy, jinak se ale trail často táhne jednotvárnou pampou, která člověka chtě nechtě trochu omrzí. Přesto pro nás ale jedna z nejkrásnějších části byla ta jižnější, sekce 32, Cerro Castillo, kterou určitě doporučujeme.
Pro řadu hikerů jsou často atraktivnější méně známé části. Pro nás to v tomto případě byla Araukánie procházející mj. přes území původního kmene Pehuenche. Je tvořena sekcemi 6-12, které jsou považovány ze jeden z highlightů celé trasy.
Skvělé zážitky máme i ze sekcí GPT, které vedou sice převážně po “nezáživných” cestách, ale zato o něco blíž k civilizaci. A to je na pár dní vždy velmi příjemná změna.
Pokud nemáte jako my 5 měsíců na to projít celý trail, dává smysl méně atraktivní sekce přeskakovat, stejně jako začátky a konce sekcí obecně. Obvykle vedou desítky kilometrů po silnicích nebo prašných cestách.
2) Kdy cestovat do Patagonie?
Rozhodnutí, kdy se na GPT (předchod Patagonie) vydat, hodně závisí na tom, jakou část máte v plánu projít. Obecně platí, že roční období v Patagonii jsou přesně opačně než u nás ve střední Evropě. Tzn. léto je od prosince do března, a zima od června do srpna. Kdo chce vyrazit na celý trail ze severu na jih, je asi nejrozumnější vyrazit v listopadu, nebo začátkem prosince. Počasí na jihu nemusí být začátkem sezóny úplně ideální. Podmínky v centrální části Chile jsou v tomhle ohledu stabilnější, umožňují vyrazit dokonce už v říjnu, ale ani tam nejsou výjimkou (v podstatě kdykoliv během sezóny) sněhové bouře, hlavně ve vyšších polohách. Nejvýše položená sedla jsou právě na prvních několika sekcích, kde zároveň může zůstávat sníh až do pozdního jara. Pro začátek cesty je důležité myslet na ledovcové řeky od sekce 5 dále, o jejichž brodech se dá obvykle uvažovat až v prosinci. Řešením by mohlo být, a potkali jsme pár hikerů, kteří to tak udělali, tuhle část přeskočit a případně se na ni vrátit později (tzv. flip-flop).
Na kratší části trailu, nebo jen vybrané sekce, dává nejčastěji smysl vyrazit během léta od prosince do března. Najde se ale i pár míst, která se za příznivých podmínek dají projít celoročně. Všechno je hezky popsané v Hikers Manualu, kde jsou doporučení pro jednotlivé sekce a každý měsíc během sezóny (víc informací k přípravám najdete v našem prvním článku).
Patagonie na podzim má své výhody
Kromě příznivějších podmínek na jihu Patagonie dává období léta smysl i kvůli délce dne (v dubnu byla délka dne už jen něco málo přes 10 h). Zároveň ale musíme říct, že nám vůbec nevadilo dorazit do téhle jižní části až na začátku podzimu – naopak jsme v tom našli spoustu výhod. Jednak se krajina začíná zbarvovat do podzimních barev, což je ten méně obvyklý pohled na známá místa jako Cerro Castillo nebo Fitz Roy, ale taky je všude méně turistů. Tam, kde je to jindy hlava na hlavě, jsme nikoho nepotkávali. Mimo sezónu se dá domluvit na nižších cenách, jen je výběr ubytování, restaurací apod. koncem sezóny poměrně omezený.
Ale taky značné nevýhody...
My sami jsme z hlediska načasování narazili na dvě nečekané překážky, které nám málem celou cestu těsně před koncem překazily.
První byla vstup do NP Patagonia, jednoho z nejzajímavějších parků na trase, kterým prochází část sekce 35. My jsme k jeho vstupu dorazili na začátku dubna, přesně poslední den před uzavřením celého národního parku. Udělení permitu pro jeho přechod jsme usmlouvali jen tak tak.
Druhá situace související s koncem sezony nás potkala ve Villa O’Higgins, odkud jsme se potřebovali malou loďkou dostat přes Lago O’Higgins k chilsko-argentinské hranici, která se nachází doslova pár kilometrů před cílem. Jen díky pár dalším bike-packerům se stejným záměrem se nám před uzavřením hranice podařilo domluvit poslední plavbu.
3) Povaha trailu GPT
Co jsme dopředu tušili, ale až na místě zjistili, jak šílený to ve skutečnosti může být, je to, jak celý trail vypadá. Stezky pro koně a dobytek, asfaltové a prašné cesty, cross-country otevřenou krajinou, kompletně zarostlé a neprůchozí stezky bambusovými lesy, ale i řeky. Cesta tímhle vším je součástí GPT, který není oficiální trasou, a na to je potřeba se připravit.
Sami nemáme s jinými long-distance traily zkušenost (kromě částí několika evropských stezek), ale pochopili jsme, že s oblíbenými traily jako PCT, AT nebo Te Ararora se to dá jen těžko srovnávat. To, co spoustu zkušených hikerů, včetně držitelů Triple crown, odradilo po pár dnech na GPT bylo, že z velké části vede přes soukromé pozemky lidí, kteří tam nikoho takového nečekají. Denní rutinou je podlézání plotů z ostnatých drátů, přelézání bran a další překážky. O adrenalin se v podstatě každodenně starají psi, kterých jsme potkali stovky. Od těch, kteří se stali našimi někdy až několikadenními parťáky, až po dost agresivní hlídače. Jedna taková psí partička hlídající puesto (místní obydlí) v horách nám dala celkem za vyučenou. Kousnutí naštěstí neprošlo přes látku kalhot, a nemuseli jsme řešit očkování proti vzteklině, na které je potřeba docházet několik týdnů po sobě.
Nejistota doslova na každém kroku
Kromě fyzické náročnosti nás asi nejvíc zaskočilo, jaký dopad to má na plánování, s tím související zásobování, a nakonec i možnost trail dokončit. Až na pár výjimek jsme na začátku dne nikdy přesně nevěděli, co nás čeká, jakým tempem budeme moct jít, za kolik dní budeme v další civilizaci apod.
Vyrazit na sekci naplánovanou podle Hikers Manualu na 3 dny, ale strávit na ní 5 dní (a to jen díky chození pozdě do noci) je docela problém. Jednak kvůli zásobám, se kterými jsme vždycky museli počítat s rezervou, ale také kvůli času, od kterého se vaše šance na dokončení trailu značně odvíjí. Ve chvíli, kdy je takových překážek několik za sebou, čas strávený na trailu se natahuje, a člověk je nucen improvizovat, hledat alternativní / rychlejší trasy apod.
Právě schopnost adaptace je důležitý předpoklad pro pohyb na GPT – nesčetněkrát jsme se museli vypořádat se sesuvy na trailu, kilometry popadaných stromů, zarostlými traily, zamezením průchodu přes soukromé pozemky a dalšími překážkami. S tímhle můžou mít problém ortodoxní trhu-hikeři, kteří lpí na projití každého kilometru dané trasy – skoro si troufáme říct, že to se na GPT asi nikdy nikomu nepovede. Téměř vždy ale existují alternativní cesty, a o to zajímavější celý tenhle trail je. 🙂
4) Komunita
Offline
Jestli vás baví komunity kolem trailů, sdílení každodenních zážitků s ostatními hikery a potkávání se večer v kempech, GPT asi nebude úplně to pravé. Během více než 5 měsíců jsme potkali přesně 4 dvojice, které se na určité části trailu vydaly. Celkový počet hikerů během sezóny nepřesáhne pár desítek, což je na desítky tisíc kilometrů dost málo. Tím spíš, že vedle hlavního trailu existují další alternativní a průzkumné trasy, které tvoří celou síť GPT. Místo potkávání se s ostatními v shelterech a poblíž resupply míst tady počítejte nanejvýš se skupinkou arrieros popíjejících u ohně. Připravte se na naprostou samotu a oddělení od civilizace, kdy několik dní nepotkáte jediného člověka.
Online
I přes absenci osobního kontaktu komunita funguje dobře v online světě – hlavně na serveru wikiexplora a ve FB skupině. Na wikiexplora má každá sekce svou stránku, ke které hikeři přidávají komentáře o aktuálním stavu a svých zkušenostech. Na FB se řeší všechno možné, ale žádná otázka nezůstane nezodpovězená.
Místní
Narozdíl od zavedených trailů s dlouholetou tradicí, kde každý ví, že trail daným místem prochází, a do velké míry s tím počítá i infrastruktura, na GPT můžete čekat jen nechápavé pohledy. Jen těžko najdete člověka, který má o trailu alespoň nějaké tušení. Znají maximálně zkrachovalý projekt chilské národní trasy, který se ale s GPT překrývá jen na pár kilometrech.
Dalším důležitým aspektem je jazyk – na většině míst se domluvíte jen ve španělštině, a to navíc její dost specifickou chilskou (= rychlou a nesrozumitelnou 😀) verzí. Ve větších městečkách se často v restauraci nebo ubytování najde mladší člověk hovořící anglicky, ale v horách to jsou jen výjimky – převážně expati provozující ubytování nebo restaurace, kterých je samozřejmě nejvíc v turistických oblastech Patagonie.
5) Výbava na přechod Patagonie
Oblíbené téma všech hikerů – výbava. My jsme před GPT obměňovali v podstatě komplet všechny věci, hlavně kvůli co možná největší úspoře váhy, ale zároveň i kvůli odolnosti a celkovému komfortu. Náš do té doby nejdelší hike nebyl delší než týden, takže jsme u řady věcí spíš doufali, že budou vyhovovat, a naštěstí se nám to splnilo! Celkově jsme s výbavou byli spokojeni, změny bychom dělali spíš v počtu věcí, hlavně v rámci elektroniky (full-frame foťák, dron nebo stativ byly trochu navíc 😀), ale najde se i pár drobností, které bychom řešili jinak. Koho by výbava zajímala do detailu, můžete si prostudovat náš kompletní gearlist na GPT, který jsme si tehdy před cestou pocitvě sestavili.
V čem neudělat stejnou chybu jako my
- Boty
Největší problém za celou cestu jsme měli s botami, za což jsme si ale mohli sami. Z Česka jsme si vezli celkem 3 páry tenisek INOV-8, jedny na začátek a dva páry připravené v balících k poslání na trail. Nicméně už na začátku jsme tušili, že 3 páry stačit nebudou. Řekli jsme si ale, že poslední pár můžeme koupit nebo objednat kdekoliv po cestě. Co nám úplně nedošlo je, že objednat a nechat si poslat boty na určité místo v Chile je o něco komplikovanější než v Česku.
Při objednávce v eshopu po vás někde chtějí RUT, jejich tax ID, které jsme neměli. Také míst, kde by šlo balík vyzvednout, nebylo tolik, kolik jsme bláhově předpokládali, a to nemluvíme o často komplikované cestě z trailu do města. Aby toho nebylo málo, možnost balík na pobočce nějakou dobu podržet nám v Chile taky úplně nefungoval. Celkově se zdálo, že zkoordinovat doručení balíku s naším příjezdem do města tak, abychom tam zbytečně nečekali nebo naopak balík nevrátili, je skoro nemožné, a kromě toho jsme oba potřebovali boty v jinou dobu, takže by to znamenalo tohle celé absolvovat dvakrát.
Nakonec jsme se rozhodli zkusit štěstí v kamenných obchodech, jednou v Pucónu (na poměry relativně slušný výběr outdoor vybavení) a podruhé v argentinském Bariloche, kam jsme jeli v rámci obnovení víz (a kde kvůli inflaci není možné sehnat skoro nic z dovozu). Oba jsme skončili s trailovými botami (Salomon a Adidas), ale svou váhou a prodyšností se našim původním botám ani neblížily. Oba jsme si pár dní dost protrpěli, ale do posledního balíku, který na nás čekal v Coyhaique, jsme to vydrželi.
(Pozn. Pod 7 kilo: Na dálkové traily jednoznačně doporučujeme boty Altra Lone Peak)
- Ochrana proti slunci
Další důležitou věc, kterou jsme trochu podcenili je ochrana před sluncem, která je extrémně důležitá na celém trailu. Nejvíc jsme trpěli ze začátku v centrální části Chile. První déšť jsme zažili až někdy 80. den, do té doby byly skoro všechny dny slunečné. Na jednu stranu super, na druhou ale dost vysilující. V polopoušti za Santiagem jsme se to snažili řešit brzkým vstáváním, protože kolem poledne se po dobu pár hodin nedalo chodit vůbec. Díky dlouhým dnům jsme toho tak často nejvíc ušli pozdě odpoledne a večer.
Důležitý aspekt toho celého je vysoký UV index, který se týká celého Chile, a v mnoha případech měl hodnotu 11, což je ta nejextrémnější hodnota, znamenající riziko spálení už po 5 minutách vystavení se slunci. Brzy jsme pochopili, proč místní arrieros i v největším vedru jezdí v dlouhých kalhotách a košili, samozřejmě s kloboukem. Sami jsme se snažili zakrýt jak to šlo, ale museli jsme dost improvizovat. Díky tomu jsme zjistili, že gaiters (návleky na boty) jsou ideální pro ochranu rukou, na spáleniny skvěle fungují slupky od okurky apod.
Dlouhé věci mají i další benefit, a to ochranu před všemi možnými bodláky a trny, které jsou úplně všude. V tomhle ohledu se nám úplně nevyplatily Fjällräven kalhoty, které jsme oba měli – byl to materiál, na který se zachycovalo úplně všechno, a často jsme tak trávili pauzy sundáváním desítek bodláků z kalhot i všeho ostatního. Bylo potřeba dávat pozor i na některé citlivější ultralight materiály.
Co se nám při přechodu Patagonie osvědčilo
Rozhodně převažovaly pozitivní zkušenosti – se zbytkem výbavy jsme neměli v podstatě žádný problém, hlavně s těmi nejdůležitějšími jako stan, spacáky, karimatky a batohy.
Oba jsme spali ve stejném setupu – spacáky Cumulus Panyam 450 a nafukovacích karimatkách Therm-A-Rest NeoAir Xlite. Spokojenost. Z hlediska tepelného komfortu jsme až na pár extrémnějších dní na konci sezóny neměli problém, oba snášíme zimu trochu jinak, ale v kombinaci s péřovkou, čepicí, rukavicemi, a případně i spojením spacáků (máme každý zip na opačné straně) jsme přežili a i se relativně dobře vyspali.
Co se týče batohu, měli jsme Gossamer Gear Mariposa 60 a taky jsme neměli žádný problém. Skvělým rozhodnutím bylo pořízení ledvinky i dodatečné kapsy na ramenní popruh, díky čemuž jsme měli víc věcí po ruce.
K oblečení nemáme moc co vytknout, naopak nás překvapilo, jak většina věcí držela – v podstatě jsme za celou dobu nemuseli kupovat nic nového, kromě ponožek, které nám ale i tak vydržely v náročných podmínkách kolem 1000 km / pár. (Měli jsme ponožky značky Darn Tough, což jsou asi nejkvalitnější merino ponožky, co známe. Navíc mají doživotní záruku na díry a dají se tak zadarmo vyměnit za nové – rozhodně doporučujeme!).
Podrobně sepsané vybavení najdete v našem gearlistu na GPT, který jsme tehdy před cestou poctivě sepsali. 🙂
6) Další tipy, které přechod Patagonie usnadní
Jak je vidět, shrnout poznatky a doporučení z naší cesty do něčeho krátkého se nám úplně nedaří, tak sem na závěr dáváme ještě pár random tipů, které se můžou hodit.
Zapomeňte na Revolut
Čím platit v Patagonii? Jeden z našich failů, který nás stál spoustu peněz, se týkal výměny argentinských pesos – v Argentině je kvůli inflaci ekonomická situace dost hrozná, a je potřeba se v tom alespoň ze začátku trochu zorientovat. Ve zkratce, aktuálně se nejvíc vyplatí si přivézt dolary nebo platit evropskou kartou, u které je ale potřeba ověřit, že počítá s výhodným kurzem, který se blíží tzv. ‚blue rate‘, neoficiálnímu kurzu, který se používá pro směnu dolarů na černém trhu. Jestli jako my používáte na cestách Revolutku, v Argentině na ni zapomeňte. Minimálně v době, kdy jsme tam byli my, používala pro přepočet vlastní kurz, který je v podstatě stejný jako ten oficální = všechno vyjde 2x dráž. Stačí si ale tuhle věc pohlídat, a hned jste v argentinské části Patagonie na cenách podobným těm u nás, často dokonce i nižších. To pro nás bylo jedno velké překvapení, vzhledem k tomu, jak nás všichni strašili s násobně vyššími cenami. Přímo v El Chaltén se dá sehnat základní pokoj pro 2 mezi 1000-1500 Kč (pravda, na konci sezóny, nevíme jak během ní), v restauraci jídlo kolem 250 Kč apod.
Jak si nenechat zablokovat mobil
Drobnost, ale pro nás zbytečná komplikace, o které jsme dopředu nevěděli, je nutnost odblokování telefonu někdy po měsíci od příjezdu do Chile. V praxi jde o to, že telefon se po měsíci zablokuje až do doby dokončení povinné registrace do bezpečnostního systému, který na všechna čísla rozesílá informace v případě nebezpečí, např. při zemětřesení. Registrace je teoreticky otázkou jednoho mailu, pro nás to ale ve chvíli, kdy jsme o tomhle opatření nevěděli, znamenalo hodiny strávené na pobočce jednoho operátora, kde nám nikdo nebyl schopný říct, kde je problém. K jejich smůle to bylo první místo, kam jsme šli po dokončení 8denní sekce – adekvátní trest.
A jestli stojí za to se do Patagonie vydat?
Rozhodně!!
Pokud by vás ohledně trailu nebo Patagonie zajímalo něco dalšího nebo jste třeba jen potřebovali dodat poslední ždibec odvahy, určitě se nám ozvěte dole pod článkem nebo nám napište na našich instagramových profilech @helenneka a @martin.hanzelka.
Martin a Helča
0 komentářů