Cestování v Afghánistánu se na první dobrou může zdát jako šílenost. Když se ale dobře připravíte a víte, na co si dát pozor, je to mnohem přímočařejší, jednodušší a hlavně bezpečnější, než si pravděpodobně představujete, i když je to stále pořádné dobrodružství. Navíc můžete navštívit místa, kde si budete připadat, že cestujete nejen po zemi, ale i v čase směrem do minulosti. Jako například Wakhanský koridor.
Jak vypadá cestování v Afghánistánu
Afghánistán momentálně vítá turisty všech národností s otevřenou náručí. Všichni se usmívají, vízum dostanete na počkání přímo na hanici. Díky velmi přísné vládě Talibanu je v Afghánistánu také překvapivě opravdu bezpečno. Zároveň je to ale stále velmi a velmi konzervativní země, kde je potřeba si dát na určité věci pozor.
Permity, kontroly a Taliban
Pohyb po Afghánistánu není zrovna jednoduchá věc. Na silnicích je alespoň jednou za půl hodiny checkpoint, kde vojáci Talibanu kontrolují, jestli máte všechna správná povolení (pokud se jim tedy chce vstávat). V podstatě potřebujete nové povolení pokaždé, když překročíte hranice okresu. Občas stačí jedno, občas ne, všechno trvá příšerně dlouho a celé to působí tak, že záleží jen na tom, jak se který úředník zrovna vyspal. Na tuhle část je rozhodně dobré mít místního průvodce, který mluví místním jazykem a tudíž všechny kanceláře najde. Zbytek zvládnete i sami.
Oblečení a místní zvyky
Pro bezproblémové cestování v Afghánistánu je potřeba znát základní pravidla. Ta se odvíjí hlavně od toho, že je to přísně muslimská, tradiční a konzervativní země.
Platí například naprostý zákaz alkoholu a to do té míry, že nás málem zadrželi na hranici, když u nás našli dezinfekční alkohol z lékárny.
Dalším velkým tabu je oblečení a ženy. Místní ženy poté, co Taliban převzal vládu ztratily téměř všechna práva. Pro turisty jsou pravidla o mnoho mírnější. Stále ale platí zahalení od hlavy až ke kotníkům. I muži by měli zapomenout na kraťasy a ideálně i na trika s krátkým rukávem. Místní ženy je navíc přísný zákaz fotit.
Wakhan
Wakhanský koridor nebo také Wakhanská dolina je úzký pruh země sevřený mezi Tádžikistánem, Čínou a Pákistánem a pohořími Pamír, Hindu Kush a Karakoram. Úplný konec Wakhanské doliny obývají etničtí Kyrgyzové. Čas se tu zastavil a člověk si tu lehce připadá jako na konci světa. I Taliban sem dosáhne jen tak tak.
Trek za Kyrgyzy k jezeru Čakmatin
K jezeru Čakmatin, okolo kterého je poschovávaných několik nomádských jurtových vesnic, jsme se vydali po nové čínské silnici vybudované teprve před dvěma roky. Silnice je trochu silné slovo, na projetí je potřeba pořádné terenní vozidlo shopné brodit řeky a provoz je jedno auto za několik dní. I tak to ale pro místní byl skok o sto let vpřed, jelikož do té doby žili v horách naprosto izolovaně. Do nejbližší opravdové vesnice, kde je možné něco málo nakoupit, to jsou pěšky tři dny vysokohorskou pouští bez kousku stínu.
My jsme cestou kromě jedné putující rodiny s jakem a místního obchodníka s oslem nepotkali ani živáčka. Cestou jsme také minuli několik osad duchů, které jsou obydlené pouze v zimě a které nám posloužily jako skvělé místo pro bivak.
Tradiční život v nomádských vesnicích
Většina vesnic leží na jihovýchodním břehu jezera Čakmatin. Místní sem s jurtami přichází na léto, kdy okolní pláň nabízí dokonalou pastvinu pro tisícihlavá stáda jaků. Lidé zde vedou stále stejný život jako kdysi jejich předci, kteří Wakhan osídlili. A tenhle život se točí právě kolem jaků.
Brzy ráno ženy v tradičních červených šatech jaky podojí a následné zpracují mléko. Část je potřeba čerstvá na slaný mléčný čaj, z části se vyrobí kyselý jogurt a ze zbytku sýr kurut, který se suší a skladuje na zimu. Také je potřeba péct chleba, který je společně s čajem a jogurtem to jediné, na co se váš žaludek může během dne těšit.
Mužská práce je vyhnat jaky na pastvu a před západem slunce je přivést zase zpátky, kdy kolotoč dojení začíná nanovo. K večeři můžete očekávat rýži s hrachem nebo v lepším případě s rozinkami a k tomu opět čaj, chleba a jogurt.
Ačkoli to rozhodně není jednoduchý způsob života, místní ho mají rádi a nic na něm nemění, i když mají možnost. Pokud vlastníte tisíc jaků, nejste žádný chudák a v Afghánistánu už teprve ne. V Afghánistánu jste milionář. Přesto jediná modernizace, kterou si místní dopřáli, je solární panel a žárovka, tlačítkový telefon a auto v každé vesnici.
Místní zásnuby a hra buzkaši
Šťastnou náhodou právě během naší výpravy probíhaly v jedné z vesnic zásnuby. Samotný zásnubní akt byl při nejmenším zvláštní. Ani nastávající ženich ani nevěsta se obřadu neúčastnili. Muži z okolních vesnic se shromáždili v kruhu, potřásli si rukama a popili čaj. Poté byli všichni přítomní podarováni sladkostmi a symbolicky posypáni moukou pro štěstí a bylo hotovo.
Hlavní událostí dne byla slavnostní hra buzkaši. To je tradiční drsný koňský sport oblíbený v zemích střední Asie. Dala by se přirovnat k fotbalu, kdy se dva týmy hráčů na koních snaží dát gól do soupeřovy branky. Místo branky slouží často obří sud nebo věž z pneumatik a místo míče tělo kozy bez hlavy a bez kopyt.
Hra nemá moc pravidel, vše je dovoleno a nezřídka se někdo zraní. I jako divák musíte být neustále ve střehu a připraveni k útěku, když se na vás řítí stádo rozlícených koní s ještě rozlícenějšími jezdci. Dnešní hra neskončila vítězstvím žádného týmu, ale bezvědomím jednoho z předáků vesnice po pádu z koně.
Další treky ve Wakhanu
Wakhan nabízí nepřeberné množství dalších treků. Z krátkých jedno, dvou až třídenních výletů rozhodně stojí za to vyšlápnout si například k téměř sedmitisícovým vrcholům Baba Tangi nebo Koh-E-Urgunt. Pokud máte čas, rozhodně bych doporučila vzít to k jezeru Čakmatin cca dvoutýdenní oklikou Velkým Pamírem nebo trek do základního tábora nejvyšší hory Afghánistánu Noshaq s výškou 7492 m.n.m. Se správným permitem se při cestování v Afghánistánu a trekování ve Wakhanu fantazii meze nekladou.
Další tip na méně obydlená a pro nás netradiční místa najdete třeba v článku Makalu Base Camp trek aneb Nepál bez turistů.
0 komentářů