K2 leží na hranici mezi Pákistánem a Čínou. Měří 8611 m.n.m., což ji dělá druhou nejvyšší horou světa. K2 je nechvalně proslulá svou obtížností, ze všech osmitisícovek má nejvíce nezdařených pokusů a také má na svědomí spoustu životů.
Pokud ale nechcete lézt nahoru a chcete se na vražednou krásku jenom podívat, o život se není třeba bát. K2 base camp trek je poměrně pohodový ultralight trek. Co všechno je potřeba udělat, co zařídit a co všechno s sebou budete potřebovat?
Jak vypadá K2 base camp trek
Trek do base campu K2 překvapivě nepatří k nejnáročnějším, je ale potřeba si na něj vyhradit dostatek času. Konkrétně dva týdny plus cesta a ideálně něco navíc na další pákistánské destinace…
Formality a nepříjemnosti
Co se týče formalit, jednání a zařizování, obrňte se trpělivostí. Zaprvé potřebujete vízum, ne jednoduché turistické, ale speciální trekovací. Zadruhé potřebujete povolení na samotný trek, jelikož jeho trasa vede strategickou oblastí při hranici s Čínou a navíc Kašmírem. A to nejhorší nakonec (hlavně pro milovníky divokých sólo treků): neexistuje možnost, že byste se na trek vydali sami, povolení k treku vám může zařídit jedině státem cestifikovaná agentura a s tou musíte také pochodovat.
Trasa a trek
Pokud se (hlavně psychicky) dostanete přes předchozí fázi, stojí to za to! Trasa treku stoupá údolím a po ledovci Baltoro v pohoří Karákorám a K2 rozhodně není jediná hvězda. Po cestě vás jako předskokani čekají slavné vrcholy Masherbrum, Gasherbrum, Trango Towers a další. A pokud se rozhodnete zdolat nejtěžší úsek cesty, čili sedlo Gondogoro La, tak i špičatý Laila Peak.
Varianty a obtížnost
Podle toho, jak fyzicky zdatní se cítíte, si můžete vybrat ze dvou variant treku. Celá cesta trvá čtrnáct dní bez ohledu na to, jakou variantu zvolíte.
K2 base camp a zpět
Jednodušší varianta. Pokud zvolíte tuhle variantu, znamená to, že po dosažení kýžené základny K2 se vrátíte zase zpátky do vesnice Askoli, kde jste před týdnem začali.
Hlavní výhodou je, že ačkoli je na trase několik nepříjemných pasáží, zvládne tuto variantu opravdu každý. A pokud je nejhůř, pomůžou muly. Nevýhodou pak rozhodně to, že se vracíte zpátky stejnou cestou, kterou jste přišli, čímž přijdete o spoustu výhledů.
Sedlo Gondogoro La
Těžší dobrodružná varianta. Od K2 se nevracíte zpátky, ale pokračujete dál nahoru do prudkého zasněženého svahu vedoucího do sedla Gondogoro La ve výšce 5 585 m.n.m.
Nepříjemná část je, že kvůli lavinovému nebezpečí musíte výstup zvládnout v noci, tedy ve tmě, v zimě a s nedostatkem spánku. Zároveň se bezkonkurenčně jedná o nejvyšší bod celého treku, což nemusí každému dělat nejlíp (například mě). Nejpozději do východu slunce ale budete na vršku a budete si užívat výhled na sněhobílé horské špičky. Pokud tedy budete mít štěstí na počasí. V případě špatného počasí jdou všichni účastníci výpravy variantu „tam a zpět“.
Nosiči jsou neodmyslitelnou součástí mnoha vysokohorských treků a jinak tomu není ani tady. O to víc, že se na ledovec Baltoro nedostanete bez místní agentury a bez průvodce. Když se zkusíte zeptat agentury, jestli by nemohla zařídit jen nezbytné povolení a průvodce, vysvětlí vám to průvodce osobně. Ani tučný příplatek mu nestojí za to, aby si odepřel pohodlí kuchyňského a jídelního stanu, ale hlavně svého osobního nosiče.
Jakožto příznivce ultralight cestování a zdravého rozumu vás často bude bolet, kolik zbytečných věcí s sebou nosiči nesou. Například židle a stoly, někdy plastové a někdy rozkládací. Díky nosičům máte po celou dobu luxus téměř jako doma v obýváku a stravu tak dobrou, že to trumfne snad jenom návštěva u babičky…
Vybavení
Proč cestovat ultralight, když máte nosiče a můžete jít jen s malým jednodenním batůžkem?
Nosiči nesou veškeré jídlo a vaření a také stany, které poskytuje agentura. Už to šetří spoustu místa a váhy. K tomu máte navíc limit 25kg na batoh a člověka na osobní věci (Apricot tours). Tak proč si nevzít úplně všechno, co máte doma ve skříni? Protože limit není potřeba naplnit a navíc můžete nosičům trochu ulehčit. I tak toho ponesou dost a třeba nakonec zjistíte, že máte batoh tak lehký, že si ponesete úplně všechno a na konci budete mít lepší pocit, že jste si svoje odnesli sami.
Batoh
Volba batohu záleží hlavně na tom, kolik si toho plánujete nést sami a kolik toho dáte nosičům.
Bez nosičů
Vzhledem k tomu, že se nestaráte o stan a vaření, i s rezervními teplými vrstvami a se vším všudy se s klidem vejdete do 40-50 l batohu, já osobně jsem šla s Gossamer Gear Gorillou, se kterou chodím všude.
S nosiči
Pokud si chcete trek užít jako pohodovou procházku s jednodenním batůžkem a plánujete dát věci nosičům, budete potřebovat zavazadla dvě. Jedno opravdu malé pro sebe, kde budete mít vodu, mikinu a pláštěnku (a další denní drobnosti dle potřeby) a jedno pro nosiče, kde bude zbytek.
To může být také klasický batoh, jako je například zmiňovaná Gorilla. Nosiči ale nikdy nenesou jen jeden batoh, ale nakládají všechny batohy, vaky a pytle na jednoduchá nosítka, aby jich mohli nést víc. Proto jsou o něco vhodnější tzv. duffel bagy nebo kabinová zavazadla, u kterých se dají schovat popruhy, což usnadňuje manipulaci, napříklat Gregory Border Carry-on. V každém případě toto zavazadlo nezapomeňte preventivně obléct do pláštěnky, protože přes den nad ním nebudete mít kontrolu.
Spaní
O spaní se téměř starat nemusíte. Agentura vám poskytne stany, nosiči je přinesou a postaví. Stejně tak je to s karimatkou, ačkoli zde rozhodně doporučuji se agentury předem zeptat, jaké karimatky přesně mají a případně nemusí být od věci přidat navíc ještě vlastní karimatku, například Therm-a-Rest Z-Lite.
Jediné, co musíte mít vlastní, je spacák, tady volba není tak snadná. Noční teploty se pohybují mezi cca 15-20°C v počátečních kempech, na ledovci ale klesají minimálně na nulu, standardních je cca -5°C, ale při nepřízni počasí to snadno může být i méně.
Vzhledem k velkému teplotnímu rozsahu není ten nejteplejší spacák nutně ten nejlepší. Praktičtější je kombinovat třísezónní spacák (v mém případě Cumulus X-Lite 300) s dalšími vrstvami, jako je přídavná vložka do spacáku, péřová bunda nebo péřové kalhoty.
Celkový článek o výběru a vlastnostech spacáků najdete zde.
Boty
Trasa treku rozhodně nevede vždy po krásné rovné pěšině, často vede po kamení, kde je potřeba dávat pozor na kotníky. Pokud ale máte dostatek zkušeností, není problém vše odejít příjemných měkkých botách, například v Altrách, což je za mě nejpohodlnější volba. Rozhodně k nim ale nezapomeňte přibalit dostatečně teplé ponožky a navíc jedny nepromokavé. Pokud s sebou ovšem budete brát mačky, budete určitě potřebovat tvrdší boty, které jsou s nimi kompatibilní.
Je také pravděpodobné, že vás čeká alespoň jedno brodění, proto je dobré mít s sebou navíc sandály.
Další vybavení a vychytávky
Teplé oblečení
Že je potřeba mít s sebou dostatek teplých věcí asi není potřeba zdůrazňovat. Je to jeden z případů, kdy jde maximální úspornost stranou a není na škodu vzít si vrstvu peří do zálohy. Ať už jako doplněk do spacáku nebo rezervu pro špatné počasí.
Pokud se do takových podmínek nechystáte vyrážet často a nechcete si superteplé věci kupovat, dá se téměř všechno za rozumný poplatek půjčit v jednom z místních obchodů, když hezky poprosíte. Nebojte se při těch prosbách taky trochu smlouvat.
Mačky/nesmeky
Pokud se chystáte na variantu Gondogoro La, jsou mačky předepsanou součástí vybavení. Jsou potřeba opravdu jen na tento úsek. Pokud nemáte vlastní, je opět možné a naprosto běžné si je půjčit. Místní kusy jsou ale často viditelně opoužívané a ve špatném stavu. V mém případě například tak, že mi během cesty několikrát spadly z nohou a byly víc ke škodě než k užitku. Cesta nahoru navíc není nijak technicky náročná, jen zdlouhavá a úplně by na ni namísto těžkých maček stačily jednoduché nesmeky. Na druhé straně sedla na cestě dolů sníh není.
Sluneční brýle, opalovací krém a pokrývka hlavy
Když vyjde počasí, slunce pálí jako blázen a není jednoduché nezčervenat. Rozhodně nezapomeňte kšiltovku nebo kobouk, silný opalovací krém a sluneční brýle, ideálně navíc s ochranou nosu, bude vám moc slušet!
0 komentářů