Jeseníky. Dominantní pohoří spojující Slezsko a severní Moravu. Český název Jeseník vznikl spojením německého slova Gesenke (v překladu svah, úbočí) a řeckým jménem Askiburgion oros („Jesenné hory“ z Ptolemaiovy Geografie). Pohoří je rozděleno na dvě části, a to Hrubý a Nízký Jeseník.
Hrubý, nebo také Vysoký Jeseník je celkově vyšší a jeho nejvyšší vrchol je Praděd (1491 m.n.m.). Slunečná (800 m.n.m.) je nejvyšším vrcholem Nízkého Jeseníku, který je plošně nejrozsáhlejším pohořím v ČR. V následujících větách vám popíšu své putování jedním z nejkrásnějších pohoří, které jsem doposud navštívil – Hrubým Jeseníkem.
Keprník
Vyrazil jsem v pátek vlakem z Prahy a v sedm hodin večer vystupoval ve stanici Lipová-lázně. Odtud má cesta vedla k chatě Jiřího na Šeráku. Před chatou v závětří jsem si po vyčerpávajícím výšlapu připravil jídlo. Uvnitř bylo docela živo a sem tam někdo vyšel ven. Pak vyšla jedna moc milá slečna Mája a pozvala mě dovnitř na pivko. Nepohrdl jsem.
Vaření na lihovém vařiči Esbit v závětří před chatou Jiřího na Šeráku
S místními jsem si dobře povídal a čas vesele utíkal. Z chaty jsem odcházel v půl dvanácté a o půlnoci jsem byl o dva kilometry dál na Keprníku. Na vrcholu jsem si našel trošku závětří, aby mě moc neprofouklo a pod širým nebem plným hvězd ulehl ke spánku.
Keprník – 4. nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku (1423 m.n.m)
Východ Slunce z Keprníku
Panorama – východ i pohled na Hrubý Jeseník
Praděd
Když hvězdnaté nebe začalo ustupovat rudé záři z východu, tak mi pomalu začínala druhá etapa vandru. Cílem bylo ujít minimálně 40 kilometrů téměř přes celý Hrubý Jeseník co nejblíž k Šumperku.
Jeseníky jako na dlani
Přes Trojmezí, kde jsem se nasnídal, mě červená značka vedla dál dolů do Červenohorského sedla a pak zase nahoru na kopec Klínovec. Ano, stejně tak se jmenuje nejvyšší vrchol Krušných hor, tento je jen o 80 metrů nižší a na opačném konci republiky.
Snídaně na Trojmezí
Pytlík od jídla Summit To Eat se dá použít i jako odpadkový koš na nepořádek, který při cestě najdete.
Krásná turistická cesta
Od Klínovce už cesta vede rašeliništěm po hřebeni po dřevěném chodníku až do Přírodní rezervace Praděd. Při cestě je chata Švýcárna. Je tam studánka na osvěžení, pivo na žízeň a překrásný výhled pro pohlazení tulákovy duše. Poslední dva kilometry mě dělily od poloviny celkové trasy. Od Pradědu.
Dřevěný chodník rašeliništěm mezi Klínovcem a chatou Švýcárnou.
Nejvyšší kopec Hrubého Jeseníku. 1491 metrů nad mořem. Snadno přístupný vrchol s rozhlednou je oblíbeným místem mnoha turistů a bohužel i řidičů. Z tohoto důvodu se u mě nezařadil mezi moje oblíbence. Nahoře jsem si akorát pořídil turistickou známku, dal si panáka slivovičky a začal sestupovat po asfaltu dolů až k chatě Ovčárna. Nejúmornější část celé cesty.
Vysílač na Pradědu. A lidi.
Vrcholový panáček Bošáckej slivovičky nechyběl. Super lehká a skladná lahvička od GSI se dá použít i na kořalku.
Z Pradědu na Ovčárnu jiná cesta není. Pouze tato cesta peklem.
Po hřebenech - světem horských luk
Konečně se značka odpojila od silnice. Dál po červené E3 a následně i po naučné stezce Po hřebenech – světem horských luk okolo Petrových kamenů, které nelze přehlédnout ani z Ovčárny, mě cesta navedla na vrchol Vysoká hole. Trasa pokračuje loukami a klečí po hřebeni s úžasnými výhledy široko daleko až k Jelení studánce. Ta příjemně turisty osvěží a dodá jim síly na další cestu pod úmorným odpoledním sluncem.
Pohled zpět na Praděd přes Petrovy kameny z Vysoké Hole
Věř, bež a dokážeš
Od studánky vede trasa po zelené okolo Ztracených kamenů k motorestu Na Skřítku. Mají tam docela dobré pivko, tak jsem si dal ty piva výjimečně dvě, k tomu kávu a pak, s těžkýma nohama, pokračoval přes Krtinec až na Kamenec (ten už byl na červené značce). Od Skřítku to je na Kamenec cca 7 km.
Ztracené kameny (1250m.n.m.) Skála je tvořena devonským kvarcitem.
A teď jedna příhoda z cesty. Při cestě mě napadl skvělý nápad. Z Kamence jsem chtěl vidět západ Slunce, aniž bych věděl, že odtud západ vůbec uvidím. Měl jsem půl hodiny do západu, a ještě tři kilometry před sebou. Navíc do dost prudkého kopce. Nasadil jsem tempo a občas i běžel. V půli kopce už byly obě piva vypocené. Nohy ale furt jely.
Kamenec
Ve chvíli, když jsem spatřil teplým Slunečním svitem rozzářenou rozhlednu na Kamenci, tak mě místo potu zalil pocit neuvěřitelného štěstí a radosti. Ten den ráno jsem si říkal, při pohledu na vzdálený Praděd na obzoru, že do cíle dojdu až někdy za tmy. Byl jsem na sebe opravdu pyšný. Ještě za světla jsem si uvařil jídlo, odehnal pavouky, ustlal si, a po dlouhém dni šel spát.
Sluncem osvícená rozhledna na Kamenci (964 m.n.m.)
Přenádherný západ Slunce z rozhledny.
Na kamenci jsem si udělal zápis do vrcholové knihy (#bezpodprdy)
V noci jsem se probudil s tím, že kolem něco ťape. Nakonec to bylo asi jen prase. Ale ta obloha. Ta obloha! To bych přál vidět všem. Miliardy hvězd, mléčná dráha a další miliardy hvězd. Pokusil jsem se to zvěčnit, ale na telefon to není nic moc.
Úžasná noční obloha okolo 3. ráno
To samé co předchozí fotka, jen s jiným nastavením „foťáku“.
Cesta do města
Ráno, ehm, spíš v noci…zkrátka v půl páté jsem už měl pod hvězdnatým nebem sbaleno a hlubokým lesem pokračoval po červené dolů do údolí. Přes Krásné, podél Hraběšického potoka, ve kterém jsem se umyl, abych ve vlaku nesmrděl jak stádo opic, došel až do Šumperka, ze kterého už mě vlak odvezl do Zábřehu na Moravě a odtud už zpět přímo do Prahy.
Východ Slunce při cestě do Šumperka.
Celý vandr má 60 kilometrů a rozhodně je co vidět a za víkend se to dá v klidu ujít i s pauzami na pivo. Hrubý Jeseník se pro mě stal jedním z nejkrásnějších míst v celém Česku.
Cestování zdar!
Filip
Zde přidávám screenshot a odkaz na mapu kudy jsem šel: https://bit.ly/2lJ9N1Q
Trasa cesty
1 komentář
Renáta Slobodová · 10 září, 2019 v 8:32 pm
Krásné povídání, až závidím ty zážitky. Jsem pyšná, však Ty víš na co.